THE PAIN FUCTORY INTERVIEW (CZ)


1. Hey Thomas, you´ve started with MISTRESS of 999 in 2011, however you was musically initiated back then in 2002 with Wolfheart and subsequently with Outsider. Can you tell us your roots as a musician and what has changed in your mindset since the beginning of your musical path?

Ahoj. Na začátku bych rád pozdravil všechny čtenáře The Pain Fuctory. Jinak těch kapel a projektů bylo za celou tu dobu samozřejmě víc. Vše tak nějak začalo na konci základní školy asi v roce 1992. Bylo mi tehdy 14. Začal jsem poslouchat rockové a metalové kapely, které byly v 90. letech na vrcholu – Metallica, Megadeth, Guns and roses, ale také Joe Satriani a můj největší idol Martyho Friedmana. Tehdy jsem byl fascinovanej kytarou. Kdykoliv jsem cokoliv poslouchal, představoval jsem si, že jsem kytarista dané kapely a hraju to já. To byl také důvod, proč jsem začal hrát na kytaru a začal se učit největší hity mých oblíbených kapel. Miloval jsem Metallicu a Megadeth, ale tehdy bylo v České republice velice obtížné sehnat nějaké taby – internet ještě nebyl (nebo alespoň ne tak, jak ho známe dnes) a na pultech hudebních obchodů byly dostupné taby na 3 alba – Megadeth´s Countdown to Extincion, Metallica Black album and Season in the Abbys by Slayer. Všechny jsem si je koupil, i když to tehdy bylo dost drahé. Ostatní se mezi sebou půjčovalo podle toho, kdo si co přivezl ze zahraničí. Nebyla jiná možnost, jak se k těm podkladům dostat a naučit se je. Takže jsem se učil a cvičil a snažil se pochopit, jak udělat vlastní skladbu, co to jsou a jak se používají stupnice, atd. Tehdy nebylo těžké začít s kýmkoliv hrát, protože dobrých kytaristů nebylo zase tak moc, jako je to třeba dnes. Nebo se o nich prostě nevědělo. Bylo to v tomto směru z mého pohledu mnohem jednodušší než dnes. Takže ve svých 19. letech jsem měl možnost být poprvé ve studiu a nemusel jsem nic okolo řešit. Prostě jsem hrál. V této souvislosti se musím také zmínit, že jsem z České Republiky – konkrétně z Brna a ač je to malé město ve střední Evropě, tak v hudebním světě není zanedbatelné, protože jsme třeba v těch letech hráli spolu s Ashokem, který dnes hraje v Cradle of Filth. S tím jsme si také půjčovali videokazety s kytarovými školami. Dodnes si pamatuju, jak mě učil arpeggia a jak na starým kotoučáku pro mě odposlouchával a zapisoval skladbu Thunder March od Martyho Friedmana. A z Brna je také neméně známá legenda black metalu Root. A když jsem loni dostal možnost si ve 2 skladbách zahostovat na BigBossové sólovce, který je tváří této kapely, byla to zase část cesty, které bych před 20 lety nevěřil. Těch výborných kapel z Brna je ale mnohem víc. Myslím, že v tomto směru tady bylo kde brát. Kytara tehdy byla můj svět a dával jsem hudbě maximum. Od těch dob se hodně změnilo. Zestárl jsem a opustil mě i jistý entusiasmus a zápal. Ale myslím si, že to hudební cítění se nijak nezměnilo. Podle mě to ani nejde. Hudba musí pramenit přímo ve vás, aby zněla reálně a mohli jste tomu, co slyšíte, věřit. Musí odrážet vaše myšlení a pocity. A to u mě zůstalo stejné.

2. What would you say are the important components of Mistress of 999’ music and lyrics?

Dělat to, co cítíš. Hrát to, co representuje moje pocity a zpívat o tom. A společný jmenovatel – dělej to tak, aby to neznělo trapně. A to je možná nejsložitější ze všeho. Jednoduše – hudba vychází z emocí (Nic nového. Žádná velká myšlenka ). Když je mi fajn, nic netvořím. Tzn., že nedělám veselé skladby. Prožiju den jinak. Když jsem smutný nebo se necítím dobře, snažím se to zachytit. Je to i jistá forma selftherapy. Když se s někým rozejdeš, ztratíš kamaráda, nebo chceš jen vyprávět nějakou část z tvého života, můžeš to říct hudbou. Někdo kreslí obrazy, někdo to vybije ve sportu…prostě každý to nějak ventiluje. Byť třeba jen špatnou náladou. Nebo to nechá uvnitř a umře na infarkt . Já to dělám tak, že o tom vyprávím příběhy. Nejtěžší na tom ale je, udělat to tak, aby to neznělo trapně a tak, aby se v tom tvém příběhu mohl každý najít a ztotožnit se s ním. Je jednoduché psát o zlomeném srdci, ztracených ideálech, nenaplněném štěstí, nebo zklamání ze světa, ale je složité to napsat tak, aby to znělo zajímavě, nevágně a netrapně. Jestli se mi to daří, to musí posoudit jiní. Takže v kostce – důležité součásti tvorby MistresS of 999 (Mo999) je snaha o pravdivé emoce.

3. Mistress of 999 have released 3 albums so far. I have to say you are a prominent mind and very substancious composer. How much time and effort do you spend on the band to get everything to look and sound the right way?

Víš, ono to není tak složité a náročné, jak to vypadá, protože žádná kapela Mo999 vlastně neexistuje. Jsem sám. Takže když máš nápady, tak se ta 3 alba za 2 roky dají v pohodě stihnout . Vše sám napíšu, nahraju, nazpívám a naprogramuju bicí. Chápu, že to může znít jako jistá forma egoismu, ale proto to neříkám . Rozhodně to tak není. Říkám to kvůli tomu, abych mohl vysvětlit, co to vlastně znamená, protože pokud pracujete sami, tak ušetříte strašně moc času – nemusíte nikoho nic učit, nechodíte na zkoušky, nepilujete to, nepředáváte si různé informace, vyvarujete se hádkám, sporům a chybné komunikaci v kapele… Ten tvůrčí proces je prostě klíčový a podle mě se ve skupině pořádně dělat nedá. Navíc po zkoušce si třeba jdete ještě sednout na pivo nebo kafe. Když to sečtete tak zjistíte, že ta produktivní část je velmi úzká a vše to strašně trvá, mizí nadšení a dané skladby ztrácí kouzlo. Takhle je vše jen ve vaší hlavě a ve vašich rukách. Ale má to samozřejmě i svá negativa. Pomineme-li sociální interakci, a pokud máte kapelu poskládanou z lidí, kteří vám sedí a jsou to vaši nejbližší kamarádi a máte možnost s nimi trávit čas, který vás naplňuje, tak jsou to i další aspekty. Veškeré věci, co se točí kolem CD a všeho platím sám – grafika, nahrávání, reklama – prostě všeho, co se k CD a kapele váže. A protože se vám náklady prakticky nikdy nevrátí, dělám vše nízkorozpočtově. To znamená, že na úkor drahého zvuku, originálních bookletů a bohaté grafiky, promo akcí atd. Tím odpovídám vlastně částečně na tvoji první otázku – v tomhle se můj přístup změnil.
Nejsem sám ochoten platit velké částky za něco, co se ti vlastně nikdy nevrátí. Takže moje filosofie je v tomto směru taková – zachytit co nejlíp hudební nápad na úkor skvělého zvuku, grafiky, reklamy a vlastně kompletní postprodukce. Kvalita musí být obsažena ve vlastním hudebním obsahu. Já sám mám k tomu stejný přístup vůči ostatním kapelám a tomu, co poslouchám. Spousta kapel si může dovolit investovat do postprodukce a natlačí tím zvuk a povýší tak nahrávku tím vším okolo na jinej level. Nicméně obsah mi kolikrát přijde prázdný. Ale je to samozřejmě můj subjektivní názor.

4. Working as a one-man band allows the music to change in unexpected ways, I guess. It’s much more preferable to working alone?

Největší benefit, že pracuješ sám, je svoboda. Nic víc. Popravdě je to asi jediný pravý důvod, proč pracuji sám. Nic nepotřebuješ. Děláš vše sám a tak, jak chceš. Nikdo ti neříká, co máš dělat a jak to máš dělat. Nemáš žádné termíny. Když chceš něco udělat, uděláš to. Nikdo ti do toho nekecá. Jsi naprosto nezávislý. Samozřejmě to má ale také jednu obrovskou nevýhodu – nemáš žádnou zpětnou vazbu. Jsi sám svým soudcem. A to samozřejmě není vždycky dobře. Jenomže svoboda je pro mě to nejdůležitější. V reálném životě musíš dodržovat pravidla, nařízení, musíš plnit zadané úkoly v práci, apod. Musíš dělat spoustu věcí, se kterými ani nesouhlasíš a prostě nemáš jinou možnost. Já ji v hudbě mám, tak proč ji nevyužít.

5. Are you ever concerned about “repeating” yourself musically from one album to the next? And yet it would seem important to continuing making albums that still sound like Mistress of 999.

Ono je to vždycky těžký. Každý má svůj charakteristický rukopis. Je těžké z těch mantinelů vybočit, když tě tam táhnou vlastní pocity a zažité tvůrčí standardy. Jde o to, jestli se to lidem líbí. Poslechni si Iron Maiden. Ať si pustíš cokoliv, poznáš, že to jsou oni. A pokud se ti líbí nějaká deska, bude se ti s největší pravděpodobností líbit i jiná, protože si můžeš být téměř jistý, že ten rukopis tam bude. Takže ano. Jistě dochází k určitému vykrádání sama sebe, ale nemusí to být vždycky špatně. Mě v této souvislosti trápí jiná věc. Moje hudba je někde na hraně rocku a metalu. Pro ortodoxní metalisty může být měkká a pro zaryté rockery zase tvrdá bez nějakých hardrockových prvků. Pro komerčně laděné posluchače zase může být příliš pesimistická. Takže spíš vidím problém v tom publiku. Je to asi průnik mezi těmi všemi kategoriemi a těžko se to oslovuje. Je to něco mezi rockem, heavy metalem, objevují se zde thrashové a doomové prvky a občas přijdou i lehčí pasáže. A přitom je tam cítit stále ten oldschool vliv. Nevím, kam to přesně zařadit. Kamarád pro to vymyslel označení melancholic metal. A mně se to líbí.

6. “Epitaf” is pretty well produced – in which studio did you record it? And who took care of the mixing and mastering?

Nahráno, mícháno a mastrováno bylo v Dejansound Dejana Petkoviče. Vše dělal Dejan. On ví, jak to chci a kolik to má stát.  Respektive ví, že se s tím nemá nijak mazat a trávit nad tím zbytečně moc času. Ona ta spolupráce celkem dobře funguje, i když jak jsem popsal výše, je těm skladbám věnována jen jakási „základní péče“. Natočím to a předmíchám Dejanovi poměry uvnitř jednotlivých nástrojů a zpěvů. Finální mix, master a efekty dělá Dejan sám. Napíšu mu, co chci a on už to zpracuje sám. Pro mě je super, že já se toho vlastně ani neúčastním. Máme to nějak zažitý. Pošlu mu to kompletně předchystané mailem a on tomu dá finální podobu. Já vím, že to může znít strašně a laxně, ale odráží se v tom to, co jsem řekl výše – je to nízkorozpočtové. Takže se prostě nad každou skladbou nesedí 8 hodin a neřeší se ty detaily a celkový zvuk tak, jako když máš velkej rozpočet.

7. The fact you sing in your mother tongue opens things to interpretation, particularly for people who don’t speak the language. What did you propose to do it this way?

Víš, já jsem první album „Another Day in Hell…AGAIN!“ natočil v angličtině. Napsal jsem si sám anglicky texty (kromě dvou, které mi překládal z češtiny Lukin Gazda). Problém je, že jak všechno dělám z první, tak tím, že angličtinu denně nepoužívám a nepracuji s ní, stejně tak jako s výslovností, tak se tento fakt na nahrávce projevil. A hlavně ta nahrávka zůstala jakoby uzavřená lidem v ČR. Víš, čeština je dost bohatý jazyk s úžasnými poetickými obraty a vnitřním kouzlem. Ten jazyk je dost složitý. A já jsem první desku napsal v angličtině, protože jsem měl strach, abych to v té češtině neznělo trapně. V angličtině dokáže znít nadneseně věta, která by v češtině zněla tak nějak vágně. Nicméně abys to v té angličtině takhle mohl psát, zase ten jazyk musíš ovládat. V češtině je ta práce s jazykem poněkud složitější. Jenomže je to přece jen můj mateřský jazyk a já mám ty básnické obraty a metafory strašně rád. A taky jsem to chtěl udělat přístupnější lidem u nás, a aby o to byl větší zájem. Lidé kladou důraz na obsah. Chtějí mít celkový prožitek z toho, co jim vyprávíš hudbou i textem. A protože jsem primárně nikdy nesměřoval za hranice ČR, tak byl můj jazyk ta nejlepší možná varianta. Musím říct, že na texty jsem dostal spoustu pozitivních reakcí a ty mě utvrdily, že mám v tomto trendu pokračovat. Pokud by byl ale zájem, tak se texty dají klidně přeložit do angličtiny pro celkový obraz. Pravda je, že album Another Day in Hell…AGAIN!!! je textově trochu odlišné od dalších dvou, ale jsou příběhově propojené. Vlastně celý ten koncept MistresS of 999 má svůj příběh a pozadí. Snažil jsem se to udělat smysluplně a logicky . A postavit to na trochu jiných základech.

8. Are there particular songs that you feel best define the Mistress Of 999 sound or perhaps ones you find most notable for whatever reason?

Jak jsem napsal, v Mo999 se prolíná více stylů. Pokud bych měl ale vytáhnout skladby, které by tak nějak měly reprezentovat a být průnikem a odrážet duši Mo999, tak by to bylo velice složité. Jako reprezentativní skladby bych možná vytáhl tyto tři: Epitaf, Genius Loci, Nezapomeň kdo jseš!. Ale rozhodně to nezahrnuje komplexní pohled. Jsou to takové ty skladby, co balancují na hraně rocku a metalu.

9. What do you do other than your musical duties, for fun/work and do you like being in Czech Republic?

Asi jako většina lidí chodím do práce . Napsal jsem knihu, která se zase váže k tomu celku a příběhu MistresS of 999. Ta ústřední myšlenka se proplétá hudbou Mo999. Vzhledem k tomu, že vyšla pouze v češtině, tak bych vlastně mohl objasnit, o co vlastně jde. MistresS je Laura. Můj osobní démon. Personifikovaná deprese, která se mnou žije. A dostala status tří devítek. To proto, že mi přišlo, že je tak nějak „přešestkováno“ . Takže nad nedokonalou 6 a dokonalou 7 stojí 9, jako obrácená 6. Takže stojí nad globálním názorem „dobra“ nebo „zla“. Je lokální. Osobní. Je nejvíc. Je moje.
No a jestli jsem rád v ČR? Je to můj domov. Narodil jsem se tady. Potřebuji k životu pevný bod a střed vesmíru a to je domov a moje postel. Víš, já si myslím, že hezky může být všude. Záleží na tom, s kým tak seš. Blbce a pitomce máš všude, stejně jako kvalitní lidi. Jen prostě ty kvalitní musíš víc hledat. Miluju českou ironii a humor. Nesnáším to, jak si tady každej myslí, že rozumí všemu a přitom neví nic. Je pravda, že s rozmachem sociálních sítí a možností internetových diskusí zjišťuješ, že hloupost je vždy víc vidět. Jinak ti ale můžu říct, že kdybych si mohl vybrat domov a smysluplnou činnost, bylo by to někde u moře, kde by mě živilo to, že bych se staral o zvířata a mohl s nimi žít.

10. In general: What fascinates you about metal music? Is it the possibility to express aggression? Is it the energy which is usually conveyed in this music? Or is it something entirely different?

Kytary, kytary a kytary… Melodie a práce s ní. Mám rád, když hudba ke mně mluví. Když se mi snaží něco říct. Proto nenávidím slepé slepování riffů. Tu řeč kytarou ovládá třeba pro mě zrovna Marty Friedman. Tu práci s tónem, netradiční melodie…Pusť si třeba jeho Forbidden city nebo Valey of Eternity. Mega technika, mega rychlost, skvělá práce s tónem a není to na úkor projevu. Cítíš, že ty skladby mají tendenci tě až bolet, jakou mají duši. A to je to, co mám rád v jakékoliv hudbě – ne jen metalu. Prostě když tomu věříš, je to upřímný a je jedno, jestli tě to až bolí nebo zahrnuje neudržitelnou agresivitou. To už si pak vybereš podle nálady. Teď mě třeba napadá, že tu agresivitu uměl skvěle vyjádřit Dimebag Darrell z Pantery. Tomu jsem to prostě věřil. Ta kytara mluvila. Tento dar každý nemá. A to podle mě odděluje muzikanta od „kytaristy“. Ale berte to jen jako subjektivní pohled. Hudba je tak rozmanitá a ne každý cítí to samé. A to je vlastně dobře.

11. Could you give us a little insight into the metal-scene your area? Are there many bands that play metal, and especially Heavy metal?

Abych řekl pravdu, já to moc nesleduji. Kapel je tady velké množství, ale já o nich nemám naprosto žádný přehled. Resp. mám jen základní povědomí. Máš tady kapely, kde už jméno nese kvalitu, jako je výše zmíněný Root nebo Master´s Hammer. Ale to je pole black metalu. V power metalu jsou třeba špička Eagleheart. V thrashi Debustrol. V heavy metalu je to např. zase kapela z Brna, kde m.j. bubnuje Marthus z Cradle of Filth – Titanic. Ale já opravdu nejsem povolaný průvodce metalovou scénou v ČR. Já prakticky nic neposlouchám.

12. If you had to highlight one important message behind your music, what would it be?

Nic netrvá věčně, proto nikdy nezapomeň, kdo jseš! (pozn. názvy dvou skladeb Mo999)

13. Thanks for taking the time out for this and all the best for the future!

Děkuji moc za zájem a každému, kdo dočetl až sem . Rád bych vás pozval na stránky MistresS of 999 – www.mo999.cz nebo http://bandzone.cz/mistressof999 nebo mě najdete na facebooku. Všechny skladby jsou tam k poslechu. Doufám, že se to bude líbit a mějte fajn den.

Loading...